První krátký film bratrů Lumiérů také zaznamenal pohyb – příjezd vlaku. Obecenstvo padalo ze židliček a odstartovalo tak cestu průmyslu, který prodává iluze. To nejvíc využil Hollywood a dělá tak dodnes. V USA začal filmový boom po roce 1910. Nově vznikající průmysl přitáhl lidi hlavně od amerického Vaudevillu, což byl dnes již neexistující divadelní žánr krátkých skečů, akrobacie, písní a kouzel. Většina herců pocházela odsud a měla skvělou výhodu – dokonalou pohybovou průpravu a schopnost vytvářet iluze divadelní technikou. Ve Vaudevillu často účinkovali odmalička a byli zvyklí vše vymyslet, realizovat a zahrát. Ideální tvůrci pro film, ve kterém byly i větší výdělky. Filmaři se koncentrovali v Kalifornii, v Hollywoodu. V této oblasti byly levné pozemky a hlavně slunce – filmy tehdy potřebovali reálné světlo.

Délka prvních filmů byla dána technikou – točily se jedno a dvou cívkové grotesky v délce několika minut. Jako žánr nejvíc komedie, ke které patřily honičky. Samozřejmě nesměli chybět přihlouplý policisté a unikající hlavní hrdina. To máme rádi dodnes, že? Automobil byl v té době stejně fascinující novinkou jako film. Největší hvězdy období němého filmu byli Charles Chaplin, Buster Keaton (u nás známý jako Frigo) a Harold Lloyd. Tahle trojice začala točit i celovečerní němé filmy. Nebyli úplně němé – k filmům vždy patřila hudba, v každém kině byl živý pianista u plátna, nebo aspoň gramofon. Filmy nebyly černobílé – kolorovaly se podle jasného řádu – modrá byla pro noc, červená pro dramatické scény a podobně. Honičky se vždy poctivě zkoušely a ve filmu patřily k vrcholům. Zadní projekce neexistovala a kamera povolovala jen nejjednodušší filmové resp. optické triky.

Působivosti honiček dodával i způsob snímání – počet políček za vteřinu způsoboval při projekci iluzi zrychlení. Filmaři o tom věděli, hodně scén se tedy točilo reálně pomaleji. Při filmování často docházelo k úrazům, ale spravil to většinou několikadenní oddech a láhev whisky. Buster Keaton se tak až po letech z rentgenových snímků dozvěděl, že si při natáčení svého Sherlocka Holmese zlomil krční obratel. Mimochodem Keaton dovedl žánr honičky do nejvyšších sfér – v komedii „Frigo na mašině“ se pronásledují lokomotivy! V té době herci neměli dubléry. Filmové hvězdy rády předváděly, co všechno dokáží. Vymyslet i zrealizovat. Původní automobilové honičky jsou i zajímavou přehlídkou toho, co všechno ve dvacátých letech 20. století po amerických silnicích jezdilo.

Všichni vzpomínaní pánové dostali Oscara za celoživotní dílo, zaslouženě. Nástup zvukového filmu ukončil éru filmové grotesky, ale její velikáni se připomínají dodnes. Po druhé světové válce si vzpomněla i televize a reklama. Myslíte, že by nějaká současná filmová hvězda dokázala natočit kaskadérské scény stejně jako před sto lety? Bez zadní projekce a jen tak pro radost?

Za první automobilovou honičku se považuje toto dílko z filmu Runaway Match z roku 1903.

[article id=3457]

Zdroj foto: cbsnews.com, complex.com, historyinphotos.blogspot.com, doctormacro.com, silentlocations.wordpress.com


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *