Britský polárník irského původu Henry E. Shackleton vedl Britskou antarktickou expedici v roce 1907. Měl za úkol vybudovat na pobřeží základnu, ze které by se později podnikl útok na jižní pól. Na lodi Nimrod si přibalil i výkřik nejmodernější techniky – automobil. Šlo o dar už neexistující skotské automobilky Arrol-Johnston. Založili ji sir William Arrol a konstruktér George Johnston s ušlechtilým cílem, vytvořit ze Skotska automobilovou velmoc. První vůz „Dogcart“ představili už v roce 1895 a vstoupil do historie jako první skotský automobil.

Pro polární výpravu upravili jeden ze svých vozů – na přední kola dostal ližiny a zadní kola byla železná s lištami pro snažší pohyb ve sněhu a ledu. Čtyřválcový motor měl výkon 15 koní. Polární „speciál“ automobilka velkoryse expedici darovala. To se ve Skotsku hned tak nevidí. Kvůli vozu se nevešlo na loď několik tažných koní, respektive shetlandských poníků. Šlo o reklamu, národní hrdost a důkaz, že skotský vůz vydrží všechno. Kromě toho automobilce hrozil bankrot. Shackleton před odjezdem předpokládal, že vůz ujede minimálně 250 kilometrů za den. Automobil byl zásadní pro vybudování stanice v Hut pointu, dál od pobřeží. Auto ve Skotsku jezdilo hezky, ale v extrémních podmínkách ho nikdo nevyzkoušel, narozdíl od shetlandských poníků.

Po přistání u břehů Antarktidy bylo auto vyloženo, jeho řidič a mechanik Bernard Day jej nastartoval a… vůz se okamžitě zahrabal do sněhu a nepopojel ani o metr. Další účinkování polárního speciálu Arrol-Johnston bylo torturou pro všechny účastníky expedice. Kovová kola omrzala ledem a zvyšovala svou váhu, auto ve sněhu nejelo, ale urputně se zahrabávalo.  Poníci jej nakonec dotáhli na zamrzlé území bez sněhu, kde občas i popojelo a tak aspoň sporadicky převáželo zásoby mezi jednotlivými stanicemi a sklady.

Mechanik Day po návratu pro tisk popsal pár cest v délce několika mil, při kterých na autě neustále něco zamrzalo, a občas se paradoxně přehříval motor. Přitom nešlo o velké mrazy, teploty byly do -15°C. Největším problémem byl sníh, do kterého se těžké auto neustále propadalo. Převáželo tak alespoň náklad po ledových pláních, na konci kterých se všechno překládalo na sáně tažené poníky. Z jedné strany katastrofa, ale z druhé odvážný pokus, který ukázal slepou uličku. A nebylo to nic proti hrůzám, které Shackleton zažil při své další expedici, kdy nepřišel o auto ,ale rovnou o celou loď.

Dnes jezdí po arktických pláních speciály, které je zvládají i díky dobrodružství vozu Arrol-Johnston. Automobilka samozřejmé nesnáze komunikovala trochu jinak, nezanikla a v roce 1927 se spojila s automobilkou Aster. Firma v roce 1931 produkci vozů Arrol-Johnston definitivně ukončila. Skotové tak mají v automobilové historii zajímavé prvenství. Který současný vůz by s minimálními úpravami projel Antarktidu? Lada Niva, Škoda Karoq nebo Kia Sportage? Dopadli by stejně jako skotský průkopník?

[article id=1636]

Zdroj foto: eshackleton.com, antarctic-circle.org, coolantarctica.com, zmesience.com


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *