5Tahle zvláštní kategorie vozidel měla své předchůdce na železnici. Pojízdné kaple nebo kostely se objevily souběžně v Rusku i v USA při stavbě transkontinentálních železnic ve druhé polovině 19. století. Padnout na kolena bylo potřebné vždy, zvláště když v některých dalších vagonech následovala veselá děvčata s nabídkou potěšení, případně vybraných pohlavních chorob. Pojízdná města na kolejích tak někdy nabízela vskutku zajímavé kombinace.

S rozvojem automobilismu se rozjely kostely po širých pláních Ameriky. Misionáři upravovali náklaďáky. Nemuseli čekat na schvalování nástavby a vyráželi hlavně tam, kam ještě nedojela železnice. Americký venkov tak na konci 19. století vzalo útokem několik desítek pojízdných kostelů a kaplí. Například jen Baptist Publishing Society dala v letech 1892 – 1896 vyrobit 7 kostelů. S pojízdných chrámů se kázalo, ale také se v nich oddávalo, nebo sloužily ke mším. Zájem o kostely na kolech byl i na starém kontinentu. Rozšířily se v Anglii a britská církev si několik kusů objednala i pro misionářskou činnost v Indii.

[banner group=‘article-banner’]

Některé kostely na kolech se staly legendárními a přežily dodnes. Legendou mezi nimi je pojízdný kostel Emmanuel, který se neustále upravoval a ještě ve dvacátých letech získal nové vitráže. Dnes se restauruje a je považován za kulturní dědictví.

Je zajímavé, že zájem o pojízdné kostely byl stálý. Ve dvacátých a třicátých letech se první kostely na kolech masivně upravovaly – přibyly elektrické generátory, ozvučení, promítací plátna, prostě boží tuning se vším všudy. Technické vybavení kostelů způsobilo zejména ve třicátých letech to, že se občas chovala jako prodejná děvčata. Církev je pronajímala například k politickým kampaním a mimo „službu“ boží sloužily i jako pojízdná kina. Významnou roli sehrály i při vládních kampaních v době druhé světové války.

Kostely na kolech jezdí v USA dodnes. Je to trochu nostalgie, praktičnost a také dobrý kšeft. Pojízdná kaple s oddávajícím může přijet kdykoliv a kamkoliv, přesto od místních šerifů botičku nedostane.

Jestli je Vám líto, že nic podobného po našich silnicích nejezdí, nezoufejte. V Čechách je kostel, který popojel a je za to i v Guinessově knize rekordů. Jel ale jen z bodu A do bodu B, rychlostí 2,8 centimetru za minutu. V roce 1975 takto ujel kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě před povrchovou těžbou uhlí. 60 metrů dlouhý, 31,5 metrů široký a 29,7 metrů vysoký gotický kostel přejel na 1 060 tunovém podvozku vzdálenost 841,1 metrů. Dokonce nenaboural a dojel bez nehody. Zato kostely na kolech v USA občas nějakou tu nehodu způsobí a to dělá dobře pomstychtivému ateistickému tisku, který si na podobných událostech vždy rád smlsne. Titulky typu „Kostel nedal přednost v jízdě“ vždy zaujmou a jsou přímo boží…

Dali byste kostelu přednost v jízdě i kdyby nejel po hlavní? Troufl by si ho někdo na vybržďovat na D1? A kdyby náhodou jo, práskl by za to blesk z nebe?

[article id=2355]

Zdroj foto: flickriver.com, flickr.com, desing-arena.com, tramwayforum.at

Kategorie: Zajímavosti

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *