Motor uložený vepředu, pohon zadních kol, skromné rozměry a manuální převodovka. To, co fungovalo před třiceti lety, bude fungovat i dnes. Čtyři generace motoristického kultu z Japonska dávají po celou dobu svého působení na trhu impulzy k zakládání klubů, srazů a hromadných roadtripů. Mladým klukům pomohly sbalit holku a jejich tátové měli konečně lék na krizi středního věku za pár korun. Současná generace atakuje přední místa v prodejích sportovních aut a z té první se pomalu stává klasika. Takhle se dělá kult. Miliony lidí po celém světě přesně ví o čem je řeč. A teď jsem to mohl zjistit i já.

Práce motoristického novináře s sebou totiž přináší i takové roztomilé kratochvíle, jako den strávený s devětadvacetiletou Japonkou. Konečně si tak mohu potvrdit či vyvrátit ona opěvná tvrzení a udělat si obrázek, protože v ruce držím klíče od první generace se základní motorizací 1.6 a to bez jakéhokoli kutilského zásahu. Takže dost řečí. Stáhnout střechu a upalovat co nejdál od Prahy. Po celém dni a necelých čtyři sta kilometrech mám konečně trochu představu. Tak jak?

Jaké to auto tedy je?

Popravdě. Téměř každá její součást je na prd. Výkonu moc nemá, pohodlná není, místo v ní není už vůbec a řízení? To jsem čekal trochu lepší. Ale pak, když najdete tu správnou šedou špagetu, to nějakým záhadným způsobem funguje. Její negativa se spojí v jeden fungující celek a malý roadster ukáže své kouzlo. Snaží se s vámi komunikovat prostřednictvím volantu a vašeho zadku a než se nadějete, malujete po silnici ideální stopu, jako malíř, který právě dokončuje své životní dílo. Přitom to vůbec není žádný nezmar nebo zákeřný hajzlík, co vás chce strhnout. Pod kapotou máte totiž pouze devadesát koní… A i tak se smějete jako úplný pomatenec.

Člověk navíc nemusí být mistr v kroucení a šlapaní. Trocha snahy, špetka talentu a o malinko větší koule a dá se snadno dohnat na limit. Dá se tam držet a vy si můžete hrát s roztomilou přetáčivostí. Vracák? Dvojku, najet si a pak už se můžete učit tu správnou souhru s plynem a volantem, a to vše ve společensky přijatelné rychlosti. Tvrdost a tuhost pak jen umocňuje ten pravý naturalistický požitek, pokud ovšem povrch silnice zrovna nevypadá jako obličej uhrovitého puberťáka. Pak prostě zvolnit musíte.

[box] Pokud se rozhodnete věnovat driftování, tohle není to správné auto [/box]

Na svůj věk tak působí velmi svižně a i se základní motorizací se dá do stovky hrát docela divadlo. Od zlých jazyků určitě uslyšíte, že je výkonu prostě málo a auto nejede. Ano, ono to opravdu nějak závratně nejede, ale o tom to auto není. Je o tom dílku skládanky, který dnešním vozům chybí.

[box] V tomhle autě jste myšák, mezi prasaty. [/box]

Je o radosti za volantem. Je o víkendu a o koupání. Je o přátelích a komunitě. Je o výletu s přítelkyní na Orlík a klidně i o dojíždění do práce v sezóně. Je o řízení a o tom základním instinktu, který z vás buď dělá benzínového nadšence, nebo pouhého uživatele. O čem to auto není? Rozhodně není o agresi a předvádění se. MX-5 je auto pro hodné kluky. To auto pro radost, když nemáte na větší hráče, a chcete alespoň procento toho, co jejich majitelé prožívají. Navíc, díky dostupnosti a jednoduchosti z ní lze udělat s pomocí pár úprav úplně jiné auto. Takové, které už může být i o agresi.

Mazda MX-5 NA je správně tuhá, mechanická, čitelná a zábavná. Na druhou stranu je skákavá a postrádá tu sportovní pantomimu a okázalost. Působí tak jako základní stavební kámen petrolheadovi domácnosti a tuto úlohu hraje více než dobře. Připravte se, že po vás každý bude chtít „zamrkat“ a každá druhá ratolest vám bude mávat.

A jaký je můj verdikt? Skoro celý den a z toho 90% se staženou střechou utekl jako voda. Na začátku dne jsem měl vysoká očekávání a jasnou představu o tom, jaké to bude. Na konci dne jsem vracel klíče s vědomím, že něco takového musím vlastnit. A abych citoval mého kolegu: „Kdyby měl každej doma jeden, dva kabriolety. Nikdo by už nikdy nebyl kyselej“. To mluví za vše. První generace NA stojí od sta tisíc nahoru a za své peníze dostanete vše, o čem jsem psal plus to, co je u auta dost možná nejdůležitější. Tradici.

Hvězda, kult, legenda. Říkejte jí, jak chcete. Je to svižná hračka, co má příběh a jeho další kapitola je jen na vás…

Za zapůjčení Mazdy MX-5 děkujeme rodinné půjčovně iCabrio, kde všechna auta mají svá jména.

Napsal pro vás: Vladimír Kadera

Kategorie: Testy

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *