Autorem projektu byl Henry Smolinski, syn polských přistěhovalců, který vystudoval leteckou školu Northrop Institute of Technology. Tedy žádný šílenec, ale vzdělaný letecký inženýr. Po studiích pracoval v několika leteckých společnostech a v roce 1971 si začal plnit svůj velký automobilově letecký sen. Spolu se svým přítelem Hal Blakem založili v Kalifornii firmu, která chtěla postavit létající auto jménem AVE Mizar.

Myšlenka byla na pohled lákavá – vzít běžné auto a před letem k němu jednoduše připojit nástavbu s křídly a  motorem, které se po přistání odpojí, počká v hangáru a s autem hurá za děvčaty. Nutno říct, že v té době byla obliba malých letadel v USA obrovská. Tento koncept navrhlo už hodně konstruktérů, ale teprve Smolinski ho realizoval. Pro létající nástavbu použil tehdy velmi rozšířenou Cessnu Skymaster. V podstatě z ní odstranil kabinu, ponechal křídla, chvost a motor, který umístil na záď létajícího auta, přesněji do kufru automobilu. Tohle všechno si musel nechat líbit třídveřový hatchback Ford Pinto, známý taky jako Mercury Bobcat. Byla to taková lidovější verze Fordu Mustang, chvíli se oba modely montovaly na stejný podvozek. Fordu Pinto se v letech 1971 až 1980 vyrobilo víc než 3 000 000 kusů.

Po připojení se všechno ovládání propojilo s ovládáním auta. Kdyby to fungovalo, byla by to těžká frajeřina. Při startu se počítalo s použitím výkonu motoru auta, který by tak zkrátil startovací dráhu. Tvůrci tvrdil, že při přistání by auto s použitím vlastních brzd dokázalo zastavit na 160 metrech. Smolinski představil nelétající prototyp, který vypadal skvěle. Média se předháněla v poutavých vizuálech, kde létá celá Amerika, všichni se smějí a s cigaretou v ruce si mávají z okének. Firma určila cenu letadla od 18 300 tehdejších USD. Začal se stavět druhý prototyp, který měl pod dohledem Federálního leteckého úřadu absolvovat letecké zkoušky na testovacím letišti Amerického leteckého námořnictva.

https://www.youtube.com/watch?v=q5moG_bYPQk

26. srpna 1973  AVE Mizar opravdu vzlétl, ale po pár minutách s ním zkušební pilot rychle přistál. Hrozilo, že křídla nasazená na automobil se při manévrovaní prolomí. Ale letělo to! Letecký úřad měl samozřejmě obrovské množství připomínek, kterých splnění mohlo trvat léta. Na titulcích novin ale už zářily fotografie létajícího auta a firma v euforii oznámila start sériové výroby v roce 1974.

[article id=xxx]

11. září 1973 sedl do AVE Mizaru Smolinski spolu se svým společníkem. Každý zkušební let se musel pro monitorování a pohotovost hasičů a záchranářů dopředu ohlašovat a odsouhlasit. Pánové to neudělali. Dispečeři na letištní věži tak jen s hrůzou sledovali, jak se létající auto ve vzduchu rozpadlo a své strůjce pochovalo v hořících troskách. Dodatečné výpočty ukázaly, že celá sestava Fordu Pinto a draku z Cessny byla vyšší než certifikovaná váha samotného letadla. Smrtícím problémem byla ale (ne)pevnost podpěr, které na autě držely drak letadla.

Možná kdyby pánové tak nespěchali, tak by v AVE Mizaru dnes opravdu létala celá Amerika. Marketingový tlak, mediální masáž a zjevná ztráta soudnosti ale udělali svoje. Nepřipomíná to současné divoké havárie autonomních vozidel? Nebo českou politiku?


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *