Francie má malé dodávky ráda. Musí je mít, aby se přivezla čerstvá zelenina, bagety, víno, sýry, peníze, vězni a tak podobně. Už před první světovou válkou Citroën vyráběl několik dodávek. Svůj slavný model začali vyvíjet tajně, už za války roku 1942. Po válce sice ministerstvo průmyslu určilo, že Citroën má vyrábět těžší náklaďáky, ale v továrně si z toho těžkou hlavu nedělali. V krajině, co ráda revoluce a stávky je nesouhlas s vrchností někdy pro dobro věci. Vyzkoušely se dva prototypy a v roce 1947 se vůz uvedl na Pařížském Salon de l’Automobil.

Jeho tvar byl, slušně řečeno, nepřehlédnutelný. Poznávací značkou auta se stala zvlněná karoserie. Nebyl to ale rozmar designéra – samonosná celokovová karoserie se vyráběla z velmi tenkého plechu, který zvlněním získal pevnost. Podobně to dělal i Junkers na svých dopravních letadlech. Auto mělo atypické zadní trojdílné dveře – spodní část byla křídlová, horní se vyklápěla nahoru. Na pravém boku byly navíc posuvné dveře, vysoké tak, aby se o ně nikdo netřískl do hlavy. Jelikož bylo po válce využilo se na vybavení všechno, co bylo po ruce z jiných modelů značky – asi nejraritnější byl volant z předválečného modelu Citroen Rosalie.

Auto bylo sakramentsky praktické, nenáročné na údržbu a ihned byl o něj obrovský zájem. Jeho jednoduchá konstrukce umožňovala jakoukoli nástavbu a tak z něj byly chladící vozy, pohřebáky, obytná auta, mikrobusy, hasičská auta, ambulance a podobně. Citroën H získal obrovskou oblibu i v krajinách Beneluxu. Vyráběl se v Belgii a Dánsku. Licenčně se vyráběl také ve Španělsku, Portugalsku a Anglii.

Samozřejmě se neustále zdokonaloval. Pro svou nenáročnost a dobrou cenu se stal pojízdným symbolem Francie. Zahrál si i ve více než 700 filmech – pro svou nízkou cenu mohl být demolován a ničen při velkých honičkách a haváriích. Nejvíc se prosadil v rolích policejních aut. Už na pohled je legrační i bez Funése. Majitelé se Háčka nezbavovali, ani když dosloužil – poté co dosloužil plnil na vesnici funkci stodoly nebo kůlny.

[banner group=‘article-banner’]

Citroen Typ H musel vyklidit scénu až potom, co se objevili jeho mladší a zdatnější konkurenti. Poslední auto sjelo z linky v prosinci 1981. Spolu bylo vyrobeno víc než 480 000 kusů tohoto dříče, který aerodynamický tunel objel obloukem.

Stal se ikonou a ikonou navždy zůstane. Právě proto, že jsou ještě stále dostupné jeho vraky, je neustále renovován a předěláván. K Francii patři dobré jídlo a možná i proto ho jako symbol využívají pojízdné fastfoody. Hipsterům by na Náplavce ani z jiného auta nechutnalo. Citroën H má obdiv i současných tvůrců automobilů. K jeho 70. výročí připravil designér David Obendorfer kapotovací sadu, díky které si můžete Háčko udělat ze svého Citroenu Jumper. Toho se Škoda 1203 nikdy nedožije.

Co byste si postavili ze starého Citroenu H? Garáž nebo pojízdný bar? Už jste ho hledali na vehiklu.cz?

[article id=1473]

Zdroj foto: vintagefoodtrucks.com, pinterest.com, citroenvie.com


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *