Rozvoj automobilismu a kinematografie ve dvacátých letech v USA způsobil, že zábavy bylo opět víc a už se nesedělo jen u rádia. Auto se stalo reálným druhem zábavy – jezdilo se s ním na výlety, na pikniky, začaly se objevovat vyhlídkové cesty a zábavné parky, ve kterých se z auta nemuselo ani vystoupit. Drive-in prodej jídla do auta byl již samozřejmostí.

Jak to spojit s kinem? Vrtalo to v hlavě i Richardu Hollingsheadovi, dědicovi firmy na výrobu ošetřovacích prostředků pro auta. Nadšený filmový fanoušek nejdřív promítal na plátno mezi stromy z kapoty auta, kde stál filmový projektor. Pak začal řešit zvuk – jak je ho slyšet se zavřenými, otevřenými i pootevřenými okny. Zkoušel promítat za slunce, větru i deště, který simuloval pomocí zavlažovače trávníku. Na svůj vynález si nechal udělat patent a ten mu byl udělen 16. května 1933.

První autokino, tedy „Drive-in theatre“ otevřel 6. června 1933 na okraji města Camden. Promítalo se na kamennou zeď natřenou na bílo a na ozvučení se použily tři velké reproduktory. Zvuk bylo slyšet do vzdálenosti několika kilometrů.  Autokino nabízelo místo pro 335 vozidel, za 25 centů na auto a 25 centů za osobu. Fenomén americké kultury byl na světě a začal se šířit.

Největší problém se zvukem, který rušil okolí, vyřešil technicky i technologicky rozvoj rádia. Ve čtyřicátých letech bylo autorádio už běžnou součástí aut a tak se zvuk mohl vysílat na vybraných frekvencích. Drive – in theatres se tak přiblížila blíž k centrům měst, ale jejich hluk už místním nevadil.

[box]Auta byla masově dostupná a do přítmí parkoviště zajížděly nejraději mladé dvojice, aby v zajíždění pokračovaly i přes promítání.[/box]

Kolem roku 1948 existovalo v USA víc než 800 autokin. Největší autokino bylo Copiague v americkém státě New York pro 2500 aut. V Asbury Parku v New Jersey vzniklo kino pro auta a malá letadla. Mělo kapacitu 500 aut a 25 letadel. Přistávací plocha byla hned vedle kina a letadla se stavěly do řady za auta.

Autokina byla zajímavá pro celé rodiny – dala se zde sníst večeře z fast foodu a jak uváděly některé reklamy – do autokina můžou děti i v pyžamu a maminky v noční košili. V mnoha kamenných kinech se navíc zakazovalo kouřit, což v autokině nehrozilo. Vůbec v přítmí kina a vlastního auta se dalo kouřit, popíjet a… a tak dál. Bruce Springsteen kdysi někde utrousil, že je z generace dětí, která byla počata v drive-in theatres.

Největší rozmach autokin byl na přelomu 50. a 60. let. V té době jich bylo v USA víc než 4000. Normální kina se začala potýkat s malou návštěvností, 5000 kin zavřelo. Auta byla masově dostupná a do přítmí parkoviště zajížděly nejraději mladé dvojice, aby v zajíždění pokračovaly i přes promítání.

[article id=6409]

A co v Evropě? První autokino otevřeli v září 1957 ve městě Castelfusano nedaleko Říma. Tak masové rozšíření jako v USA zde ale nikdy nenastalo. V poválečné Evropě neměl auto každý a návštěva kina byla považována spíše za kulturní událost.

V roce 1967 nahráli Beach Boys píseň Drive in – poctu všemu, co se dá v drive-in theatres zažít, a tak se definitivně ustanovila další americká pop kulturní ikona.

Jak to s autokiny vypadá dnes? Pomalu se vracejí a přibývají. Díky nejmodernější technice vzniklo v Americe dokonce hnutí Guerilla drive–ins: lidé se domluví přes facebook a promítají si na opuštěných místech ve městech, nebo v přírodě. Mladé dvojice mají o čem přemýšlet; večer u notebooku, nebo se jde hledat autokino a táta půjčí auto?

Zdroj foto: vintage.es, carjojo.com, flashbackdallas.com


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *