Josef Božek (1782 – 1835) se narodil v mlynářské rodině. Vyrůstal tedy přímo mezi mechanismy a převody. Vystudoval gymnázium v Těšíně, kde prý sestrojil několik důmyslných mechanismů a modelů. Poté studoval Matematiku a Mechaniku v Brně. V roce 1804 začal v Praze studovat univerzitu. Profesor Gerstner ho přemluvil k přestupu do Stavovského polytechnického ústavu. Nebyl tam veden jako student, ale jako mechanik, aby si mohl přivydělat. Věhlas získával mechanickými stroji a konstrukcemi protéz.

Samozřejmě táhlo ho to ke strojům, které pohání pára. V roce 1915 požádal příslušné c.k. úřady o povolení předvést veřejnosti parní samohybný stroj. Žádal i o možnost výběru vstupného, za které by pokračoval ve vývoji dalších parních samohybů. Vše bylo schváleno a tak 24. září 1815 předvedl Božek svůj parostroj v Praze, ve Stromovce.

Do té doby sestrojil podobný stroj jen Francouz Nicolas Cugnot na konci 18. století. Božkův samohyb poháněl dvouválcový parní stroj uložený v dřevěném rámu kočárového typu. Měděný parní kotel byl uložen mezi předními koly, která se ovládala řídítky z kozlíku před sedadlem pasažérů. Předvádění se setkalo s velkým nadšením a panstvo, které pochopilo že stroj nevybouchne a nevypálí díru do pekla se pak na něm mohlo za úplatu svézt. Božek předvedl funkční stroj, zaujal, a hlavně získal prostředky na další vývoj. Po samohybu logicky následovala paroloď, které sestrojení mu trvalo dva roky.

1.června 1817 opět na stejném místě pořádal Božek předvádění samohybu a lodě poháněné párou. Od akce očekával hlavně získání dalších prostředků. Ano a právě na plakátě, který zve na tuto akci je jediná zachovalá kresba jeho samohybu.

[article id=3099]

[banner group=‘article-banner’]

Předvádění bylo opět úspěšné, ale zasáhla vyšší moc – průtrž mračen. V nastalém zmatku někdo ukradl pokladnu se všemi vysbíranými penězi. Zoufalý Božek za hromů a blesků rozmlátil oba své vynálezy a zapřísahal, že už nikdy nechce mít s párou nic společného. Musel to být výjev jak z industriální opery.

Slovo dodržel, ale mechaniku a konstruování naštěstí ne. Sestrojil několik čerpadel pro vodárny a později konstruoval vagóny pro koněspřežnou železnici. Při stavbě pražského vodovodu dostal zápal plic, kterému podlehl. Jeho synové František a Romuald se stali také uznávanými mechaniky a konstruktéry. V Českých zemích se po Božkově nezdaru objevil další samohyb, nebo spíš už automobil až v roce 1899. Byl to vůz podle návrhu Siegfrieda Marcuse, který sestrojili v Adamově.

Z tohoto časového prodlení je zřejmé, jak Božek absolutně předběhl svou dobu. Navěky mu patří výjimečné místo v historii vývoje automobilů.

Po stroji zůstali jen písemné záznamy v kronikách a jediná kresba. Podle ní vytvořil v roce 1942 František Rott model v měřítku 1:5. Ten je vystaven v Národním technickém muzeu. Kolem roku 2000, opět na popud Národního technického muzea, vytvořili odborníci z Muzea starých strojů a technologií v Žamberku pojízdnou repliku samohybu ve skutečné velikosti. Jezdí a je prezentován na mnoha akcích. Stejně jako to dělal Josef Božek o 200 let dříve. Co všechno se ve světě samohybů za ten čas přihodilo? Fascinující, že?

[article id=2148]

Zdroj foto: auta5p.eu, autokaleidoskop.cz, Radio Praha


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *