Praotcem slavného závodu byl americký závodník Erwin Baker. Muž, který se narodil v roce 1882 byl automobilový nadšenec a závodník, který závodil všude a rád. Jel například první závody v Indianapolis v roce 1909. O šest let později se rozhodl pro non-stop přejezd z New Yorku do Los Angeles. Povedlo se mu to za 11 dní a 7 hodin. Událost byla tiskem podrobně sledována a Baker dostal přezdívku Cannonball, po slavném vlakovém expresu Illinois Central „The Cannonball“, který jezdil obdobnou trasu. Pod přezdívkou, která prý hodně zabírala na děvčata, závodil dál. V roce 1933 se dal na stará kolena vyprovokovat k opakování trasy. Ze západní na východní pobřeží přejel za 53,5 hodiny a to průměrnou rychlostí více než 80 km/h. Jeho rekord byl opěvován jako důkaz rozvoje a efektivity automobilismu a unikátnosti dálniční sítě v USA. Baker „Cannonball“ tak vstoupil do automobilových dějin USA.

O třicet let později přichází čas pro přímého otce závodu. Novinář Brock Yates objevil v archivech vše o Bakerových jízdách a na jeho počest 3. května 1971 odstartoval „Cannonball Baker Sea to Shining Sea Memorial Trophy Dash“. Jelo se z New Yorku a cíl byl v Renondo Beach v Kalifornii. Popravdě, závod to až tak nebyl, jel jen Yates se svým synem a kolegou redaktorem z magazínu Car&Driver. Přejezd zvládli za 40 hodin a 51 minut, tehdy maximální povolená rychlost 55 mil za hodinu je příliš netrápila.

Byla to šílená jízda, o které Yates napsal rozsáhlou reportáž. Zásadní reakce na jeho šílenou americkou jízdu byly dvě: Ta první – byl vyhozen z redakce protože navádí k porušování dopravních předpisů. Ta druhá byla radostná – přihlásili se mu desítky lidí, kteří by si taky rádi zazávodili za běžného provozu napříč USA.

Tak vznikl legendární Cannonball Run a v sedmdesátých letech se jel celkem čtyřikrát. Oficiální média proti závodu vždy zbrojila, ale veřejnost jej milovala a pro policii to bylo něco jako cvičení a naplnění ročních limitů ve vybírání pokut. Závody se jely na hranici legality. V mnohých státech USA byl dokonce přejezd zakázán. V závodech jde o rekord a ten pochází z roku 1979. 32 hodin a 51 minut průměrnou rychlostí 88 mil za hodinu (140 km/h).

Brock Yates dál závod neorganizoval. Žalob, pokut a vyhrůžek už bylo nějak moc. Veselé historky ze závodů ale sepsal do scénáře, po kterém ihned chňapl Hollywood.

V roce 1981 měl premiéru trhlý pomník ulítlého závodu – ztřeštěná komedie The Cannonball Run. Ve filmu hrál Burt Reynolds, Roger Moore (tehdejší James Bond), Farrah Fawcett, Dean Martin, Sammy Davis Jr., Peter Fonda  a poprvé v USA i Jackie Chan. Burt Reynolds převlečený za záchranáře jel v sanitce. která se účastnila skutečných závodů. Motor měla upravený tak, že mohla jet rychlostí 233 km/h. To jen pro představu, jak se jezdilo.

[article id=780]

Hvězdy si natáčení náramně užívaly, film je plný improvizovaných vtípků, trhlých převleků na oklamání policie a samozřejmě drsných fórů z policie jako takové. Přitom byl film původně plánovaný jako drama v hlavní roli se Stevem McQueneem. Naštěstí se tak nestalo. Právě celosvětový úspěch filmu odstartoval další šílence k ježdění podobných závodů. Nejznámější je asi The Gumball 3000. Teď jde ale spíš o exhibici rozmarných a sjetých milionářů.

Zdroj foto: allamericanracers.com, hemmings.com, thedrive.com, imdb.com,caranddriverblog.com, alchetron.com


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *