Už jako kluk se kromě děvčat zamiloval i do motorek a staly se jeho celoživotní vášní. Jako každý kiwi pár let pracoval v Austrálii. Poté se vrátil domů a usadil v nejjižnějším novozélandském městečku Invercargill. Na tamních plážích se proháněl na všem, co mělo dvě kola. Ve třicátých letech si koupil motorku Indian Scout z roku 1920. Scoutů bylo vyrobeno pouze 627 kusů. Jejich původní maximální rychlost byla 90 km za hodinu. Munro ji upravoval celý život. Přitom se živil jako mechanik a pořád přemýšlel, jak ze svého dvoukolového veterána udělat žihadlo.

Byl svým strojem absolutně posedlý, což se příliš nelíbilo jeho ženě, která od něho odešla i s dětmi. Munro se přestěhoval s motorkou do garáže, kde strávil celý život. Scouta začal pomalu a trpělivě upravovat. Jen ruční vyklepání hliníkové aerodynamické kapoty mu trvalo 5 let. Po úpravě motoru byl konečný vývrt obsahu válců 950 ccm. Změnil taky umístění svíček zapalování a přívod paliva do motoru. První novozélandský rychlostní rekord ustanovil Munro na Novém Zélandu již v roce 1938. Samozřejmě ho několikrát překonal.

[banner group=‘article-banner’]

Po druhé světové válce mu už byly pláže Invercargill těsné a bylo jasné, kam musí jet. V té době bylo jen jedno místo na světě, kde se jezdily světové rekordy: Solné jezero Bonneville v americkém Utahu. Na první cestu mu ve městě udělali sbírku a na solném jezeře tehdy působil jako zjevení. Stroj byl krásný, ale nesplňoval množství bezpečnostních předpisů. Nejdříve to vypadalo, že ho na pláň ani nepustí. Tak Munro něco tu a tam poupravil a hlavně všechny svým nadšením přesvědčil a mohl jezdit. Napoprvé to žádný rekord nebyl, ale tenhle chlápek se nikdy nevzdával.

Do Utahu přijel celkem sedmkrát a při jeho poslední návštěvě se to stalo. V roce 1967 na svém upraveném Indianu Scout z roku 1920 dosáhl rychlostní rekord 295,5 kilometrů za hodinu v kategorii motocyklů do 1000 ccm. Tento rekord nebyl dodnes překonán. Neoficiálně dosáhl Munro i rychlosti 305 km/h a 320 km/h.

Byl nejrychlejší a stal se hvězdou, i když on to příliš neprožíval. Spokojeně žil dál v Invercargillu a bavil se úpravou svojí další motorky značky Velocette. Místní obyvatelé posedlého podivína uctívali až do jeho smrti. Na milost ho vzaly i jeho děti, kterým se věnoval méně než motorkám. Byl to prostě správný chlap posedlý rychlostí. Ale rozhodně to nebyl žádný suchar a už vůbec nežil v celibátu – fanynek měl vždy dost až do smrti. Navíc byl vtipný – když se ho nějaký kluk ptal, co by se stalo, kdyby při rekordu otevřel pusu, odpověď byla jasná: „Myslím, že by mi to udělalo díru v kalhotách.“

[article id=3816]

Ve městě mu postavili pomník, z jeho garáže je muzeum a dodnes se tam jezdí „Burt Munro Challenge“. Originál motocyklu Indian Scout je vystaven v místním obchodě Hayes, ale pořád ho chce někdo koupit za obrovské peníze.

Život Burta Munroa zfilmoval v roce 2005 režisér Roger Donaldson „The Worldś Fastest Indian“ (v Čechách pod názvem „V zajetí rychlosti“). V hlavní roli s Anthonym Hopkinsem, ve filmu si zahrál i starosta Invercargillu, který Munroa znal osobně.

V roce 2006 byl Burt Munro uveden in memoriam do Motocyklové síně slávy.

Tak co? Zdál se vám Burtův příběh inspirativní? Vytáhnete Simsona po dědovi a hezky ho oplechujte? Nebo někde objevíte Čezetu „Prase“, které jen stačí zastrouhat čumák? Když ne, alespoň si zkoukněte ten film. Je o člověku, který by určitě lajkoval vehikloventil.cz.

[article id=357]

Zdroj foto: ultimatemotorcycling.com, gearpatrol.com, panoramio.com, influx.co.uk, justacarguy.blogspot.com


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *