Cenu pro vítěze věnoval sám pán prezident republiky T. G. Masaryk, další ceny udělovala tehdejší ministerstva. Při tehdejším stavu silnic šlo o neuvěřitelnou akci. Trať Praha–Kolín–Německý Brod–Jihlava–Velké Meziříčí–Brno–Břeclav–Bratislava se jela dvakrát tam a zpátky bez přerušení, dohromady tedy zhruba 1600 kilometrů. Nejrychlejší to dávali v časech kolem 17 hodin. Vyhlášení závodu bylo velkou příležitostí pro automobilky, i pro movité automobilové nadšence. České automobilky pro závod stavěly závodní speciály s aerodynamickými kapotami, movití automobiloví fandové zase upravovali svoje mazlíčky.

O závod byl obrovský zájem, na startu a v cíli v Praze byly desítky tisíc diváků. Poprvé, v roce 1933, se zúčastnilo 65 posádek v pěti třidách podle kubatur od 750 cm³ do 2000 cm³. Z českých automobilů měla zastoupení Praga, Škoda, Wikow, Tatra, Walter a Aero. Aerovek bylo nejvíc, zaujaly zejména jejich tři aerodynamické speciály Z4. V nejsilnější kategorii si to mezi sebou rozdávaly auta značek Chrysler, Bugatti, Dodge a Ford, například. Mezi závodníky byly i tři ženy.

1000 mil československých  se jelo bez přerušení a v běžném silničním provozu, kupodivu ale nedocházelo k vážnějším haváriím. Jednotlivé úseky běžní motoristé vyklízeli, aby mohli zamávat kolegům. Soutěžily dvoučlenné posádky a hlavně jízda v noci dala zabrat. V té době byly silnice osvětlené jenom ve městech. Nejvíc „nej“ zaznamenal druhý ročník závodu v roce 1934: Nejrychlejší jezdec vůbec byl Jindřich Knapp na třílitrovém šestiválci Walter Standard S, s průměrnou rychlostí 104 kilometrů za hodinu, poslední čtvrtinu závodu, tedy trať Bratislava – Praha dal za (na tu dobu neuvěřitelných) 111,5 km/hod. To je jak dnes, když jedete po D1. Ve stejném roce zvítězila ve třídě do 1500 cm³ žena – Ela Slavíková s vozem Aero 1500. Byla to manželka ředitele prodejny automobilů Aero. V dalším roce ale bohužel havarovala.

V roce 1935 už bylo na startu i hodně zahraničních závodníků. Například kategorii do 1100 cm³ vyhrál Ruggero Minio s Fiatem 508 Balilla. Svět se ale řítil do mnohem šílenějších závodů a tak to byl ročník poslední. Stopy mnoha závodních speciálů se ztratili v běsnění druhé světové války.

Na 1000 mil československých se nezapomnělo. V sedmdesátých letech 20. století začal závod připomínat pražský Veteran Car Club jízdami veteránů. Nejde už o nejlepší čas, ale o připomenutí slavného závodu. Od roku 2013 se jezdí pravidelně. Pojede se i letos – 17. června. Start a cíl je u Národního technického muzea v Praze. Přijedete si dát selfíčko s aerovkou?

[article id=2869]

Zdroj foto: docplayer.org ,ntm.cz


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *